"Jaký to krásný květ tu držíte v téhle odlehlé, kamenné věži!“
Před devatenácti lety jsem přežila uprostřed krvavého masakru. Malá.
Zranitelná. Záhadná. Od té doby žiji v bezpečí za těmito zdmi.
A miluju toho, kdo mě zachránil, kdo mě chrání… kdo mě může kdykoliv
popravit. Jenže svět venku se brzy převalí přes všechny valy, které mě
chrání. Můj svět a život budou – opět – rozervány na kusy. Ale už
nejsem malá. A už vůbec ne zranitelná…