V rámci snah zmapovat fantaskní tvorbu pozapomenutých českých autorů a
autorek první poloviny 20. století přinášíme příznivcům temně
laděných literárních kuriozit výbor z povídek Amálie Vrbové
(1863–1936), tvořící pod pseudonymem Jiří Sumín. Autorka od přelomu
19. a 20. století psala převážně v realistickém, až naturalistickém
duchu o životě na moravském venkově, o rozpadu tradičních vztahů,
o lidech trpících bídou, osaměním, nebo se nacházejících pod tlakem
dobových konvencí. Jedná se o baladické příběhy plné chmurných nálad
i jemné ironie. Její povídky se často odehrávají za nocí, na polích,
v lesích a na samotách a jsou zhusta zalidněné pověrčivými,
pitoreskními postavami, které občas v hloubi duše dosud věří na
čarodějnice a démony a ví své o síle „zeliny“, jež vyléčí
všechny neduhy. Amálie Vrbová je spjatá s Hanou a Přerovem, kde prožila
téměř celý život, a byť je ve svém díle jmenovitě nezmiňuje,
sugestivně popisuje jejich tehdejší přízračnou atmosféru. Knihu sestavil
a zasvěceným doslovem opatřil Petr Boček.