Cvokyně

Eva Hauserová je přední českou autorkou sci-fi próz, zaměřuje se především na kratší útvary – povídky či novely. Psaní literatury se věnuje již od 90. let 20. století. První sci-fi próza pod názvem Hostina mutagenů vyšla Evě Hauserové roku 1992. Téhož roku byla vydána „feministická“ sci-fi novela Cvokyně. Dále následovaly tituly jako Když se sudičky spletou, Zrání Madly v sedmi krocích aneb Přitažlivost západních mužů, Lapače času, Blues zmražené kočky, U nás v Agonii apod. Kromě psaní knih se Eva Hauserová podílela na chodu několika časopisů pro ženy (Marianne, Jackie), působila např. také v nakladatelství Harlequin Publisher. Dlouhou dobu se živila též jako překladatelka. V současné době pracuje v PR agentuře. Výrazně se též prosadila na poli ekologie (1995–7 členkou Klubu žen Zeleného kruhu), na veřejnosti vystupuje jako neústupná bojovnice za ženská práva. Cvokyně Evy Hauserové je moderní sci-fi novela pojednávající o vědkyni, která bojuje s časem, s dusivými poměry pozdního socialismu a navíc ještě s tradiční rolí ženy. Vypravěčkou a zároveň hlavní hrdinkou příběhu je Nora, mladá žena starající se o domácnost, vychovávající své dva syny, manželka nenávidící svou tchýni, ale především vědkyně, naprosto zaujatá svým výzkumem. Kniha nám nabízí Nory subjektivní pohled na život. Příběh by mohl být jakousi její zpovědí o tom, jaké to je být matkou, proč upřednostňuje práci/výzkum před rodinou a jaký byl běžný život v 80. letech 20. století. Svým zvláštním též trochu monotónním způsobem vypravuje o tom, jak se jednoho dne vrátila o několik let zpět do své minulosti. Celkem pravidelně se střídají pasáže, kdy Nora kritizuje svého manžela, ale především jeho matku, svou tchýni (jak ji sama nazývá: „tchyňuchu“), a kdy popisuje svou vědeckou práci. Tato stereotypnost vyprávění má podle mě čtenáři přiblížit a evokovat pocity podobné, jaké zřejmě prožívá i Nora, šeď a nudu jejího každodenního života. Zpestření tvoří snad jen pasáže, v nichž se věnuje svému vztahu k Robertovi. V knize není nijak zvlášť vykreslována psychologie jednotlivých postav, příběh je stavěn především na ději, na jednotlivých (mnohdy i nedůležitých) událostech odehrávajících se v Nořině životě. Vypravěčka užívá spisovného českého jazyka, jako prvky ozvláštnění se občas objevují nespisovné výrazy, prvky obecné češtiny (např.: tchyňucha, lokál, cigáro, často se vyskytuje obecně česká koncovka –ej: horkej čaj, druhej pokus, apod.) – to má navodit jakousi uvolněnost vyprávění, tyto jazykové prostředky dodávají textu lehkost, na druhou stranu zde najdeme třeba i odborné názvy z oblasti chemicko-biologické (př.: fág, restriktáza, bakterie, enzymy, chromozom, DNA, apod), užití takovýchto slov je nezbytné pro věrohodnost příběhu, aby bylo možné uvěřit, že hlavní hrdinka se skutečně pohybuje ve vědeckém prostředí, že jako vypravěčka je zasvěcena to dané problematiky. Nejsou užívány žádné složité větně konstrukce. Tento způsob vyprávění dodává příběhu určitou autentičnost a zároveň zaručuje dobrou a celkem snadnou čitelnost. Formální stránka není v rozporu se stránkou tematickou, naopak, obě tyto složky textu se navzájem vhodně doplňují. Hlavním tématem této knihy je lidské snažení se o ono známé „začít znovu a jinak“. Toto snažení je zde však zobrazováno jako naprosto marné, zbytečné, situace je bezvýchodná, ať to totiž Nora ve své minulosti zkusí jakkoli udělat věci jinak, stejně se vrátí do původního výchozího bodu, který zůstane nezměněn. V prvním návratu do minulosti, který Nora uskuteční, se snaží jednat jinak než v „minulém životě“, udělat věci lépe než před tím. Rozhodne se nemít tentokrát dvě děti a být uvázaná v domácnosti, rozhodne se pouze pro jednoho potomka, aby se mohla o to více věnovat výzkumu – dokonce chce změnit běh dějin a sama uskutečnit objev expresní formy o kterém četla než se omylem za pomoci UOW záření vrátila o několik let zpět. Když však uplyne osm let a čas dospěje přesně do dne, kdy se vrátila v čase, najednou se vše zase změní a vrátí se zpět do své přítomnosti. Opět má dvě děti a ve vědě se nezasloužila o žádný velký přínos. Při